Ve dnech 6. až 11. května 2022 probíhá v Berouně 73. Mezinárodní železničářský esperantský kongres, kterého se účastní více než 100 delegátů z 15 zemí světa. O esperantsví jsme si povídali s Rodicou Todor, prezidentkou IFEF (Mezinárodní železničářská esperantská federace).

Předsedáte 73. Mezinárodnímu železničářskému esperantskému kongresu v Berouně, kterého se účastní sto delegátů z 15 zemí. Kdyby se sešli úplně všichni členové IFEF, kolik by vás bylo a z kolika zemí?
Kdyby se sešli úplně všichni členové IFEF, tak by nás bylo přes tisíc, ovšem ne všichni železničáři-esperantisté jsou členy IFEF, někteří si sice objednávají esperantský časopis, ale nejsou členy IFEF, jsou to takzvaní příznivci železničních esperantistů. Kromě nich jsou mezi příznivci samozřejmě i rodinní příslušníci členů IFEF, takže železničních esperantistů je po celém světě pochopitelně víc. Jinak IFEF má 16 zemských (národních) organizací, a kromě toho v dalších šesti státech, kde nejsou národní zemské svazy (například Kuba, Japonsko, Jižní Korea), mají esperantisté takzvané individuální členství.

Mezinárodní železničářská esperantská federace vznikla v roce 1909, kdy esperanto takzvaně nejvíce „táhlo“? Kdy federace IFEF měla nejvíce členů?
V devadesátých letech minulého století, v IFEF bylo tehdy registrováno na 5000 členů. Pak ale bylo mnoho podniků zprivatizováno, nebo se rozdělily na menší firmy, a v podstatě i komunikace mezi samotnými esperantisty začala trochu váznout. Dřív bylo zvykem, že železničář pracoval celý profesní život na železnici, teď vlivem různých okolností lidé častěji mění zaměstnání.

Michael Mareš s přispěním tlumočníka Miroslava Malovce, esperantisty a příznivce IFEF