Výluka Havlíčkův Brod (HB) – Žďár nad Sázavou (ZR) konaná v poslední červencové dekádě nabídla zajímavou NAD u rychlíků Vysočina. Zdánlivě nejjednodušší řešení v podobě NAD HB > ZR mělo „chybu“ v cestovní době. Vlaku trvá cesta 30 minut, NAD měla naplánovanou reálnou cestovní dobu 42 minuty (= + 11 minut), k tomu přirážky na přesun cestujících v obou stanicích – kdyby „jen“ po pěti minutách – zpoždění kolem 20 minut, ale spíše více. 

Organizátoři zvolili řešení poněkud netradiční. „Dálková frekvence“ jedoucí do ZR a dále přestupovala na NAD již v Golčově Jeníkově na přímé spoje. Pro frekvenci ze Světlé nad Sázavou byl přistaven samostatný BUS odjíždějící o 26 minut dříve do ZR, s obsluhou HB (o 16 minut dříve). Pro cestující z Golčova Jeníkova a Světlé do Přibyslavi / ZR byl z HB vypraven další spoj navazující na rychlík z Prahy.
Obdobným způsobem byla zajišťována NAD v opačném směru. Nicméně zastávka Golčův Jeníkov město nebyla z hlediska dálkové dopravy do ZR / Brna obsluhována vůbec. Vlivem uzavírky silnice 345 ve Ždírci nad Doubravou byla NAD vedena po úzkých okreskách, po nichž si – navzdory zákazu vjezdu – hledali „nejkratší“ cestu řidiči kamionů.
Osobní vlaky mezi HB a ZR byly nahrazeny dvojmo – jeden spoj NAD odjížděl „s náskokem“ tak, aby v „konečné“ stanici byl v čase plánovaného příjezdu vlaku, druhý odjížděl v době „plánovaného“ odjezdu vlaku. I tak pro cestující komplikace.
Organizačně byla NAD zajištěna dobře, jistým paradoxem byly případy, kdy NAD dojela do Golčova Jeníkova dříve než vlak vypravený z HB, což bylo ovlivněno čekáním na přípoje – zejména od Jihlavy, v důsledku NAD mezi Jihlavou a Kostelcem u Jihlavy. 
Nicméně jsem spatřoval dva nedostatky – proč se NAD nevedla v Golčově Jeníkově z parkoviště u „městské“ zastávky s nástupišti 550 mm nad temenem kolejnice, zatímco v ŽST jsou jen zvýšené hrany, způsobující obtíže méně pohyblivým cestujícím, nejen seniorům s holemi. Obdobně „kdosi moudrý“ určil v HB pro nástup stanoviště číslo 18, vzdálené „jen“ 250 metrů od ostrovních nástupišť se soupravou „Vysočiny“. Dojezdová NAD končila před staniční budovou.
Od hovorného řidiče jednoho z dálkových spojů jsem zaslechl zajímavou poznámku – my vlastně ani na některé komunikace v obcích s autobusem nesmíme, protože nemáme – na rozdíl od linkových vozidel „hmotnostní“ výjimku. VÝJIMKY by měl zajistit ten, kdo autobusy „jiných dopravců“ najal – tedy společnost ČD BUS, a. s., rovněž zazněla připomínka k „plánkům“ tras NAD.

Miroslav Zikmund