I na místech, kterými denně procházíme, můžeme najít neočekávané – nebo spíš očekávané neobjevit. Na mne při jedné z kontrol čekala pořádná porce provozní slepoty v podobě chybějícího madla do 2. patra schodiště k nocležnám (pamětníci si vzpomněli, že tam kdysi bývalo, ale jeho absenci už nikdo po vymalování schodiště neregistroval).

Zábradlí (madla) nejsou jen na okrasu, ale představují bezpečnostní prvek, který nás chrání před pádem z výšky. Na pracovištích musí být zábradlí zřízena u komunikací a pracovišť o nestejné úrovni, pokud rozdíl úrovní přesahuje 500 milimetrů, a také například na schodištích, rampách, lávkách nebo ochozech. Technické normy pak podrobněji stanovují jejich rozměry, konstrukční řešení, materiály a výplně.

A to je jen základ – požadavků na zábradlí, madla a ochranu proti pádu najdeme v nařízení vlády č. 101/2005 Sb. mnohem víc. A nejen tam. Na železnici, jako ostatně téměř vše, si zábradlí navíc žijí vlastním tajným životem – ve vyhlášce č. 177/1995 Sb., kterou se vydává stavební a technický řád drah, pod pojmem zařízení železničního spodku, a některé zásady pro jejich zřizování obsahují technické normy zezávazněné přílohou č. 5 této vyhlášky.

Pro náš příběh ale stačí jednoduché pravidlo: každé schodišťové rameno musí mít madlo alespoň po jedné straně.

• nařízení vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí, Příloha, 5. 10 – volné strany schodů a odpočívadel musí být opatřeny ochranným zařízením proti pádu osob a každé schodišťové rameno musí být vybaveno madlem alespoň po jedné straně;
• vyhláška č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu, § 34 odst. 1) – zábradlí, popřípadě jiná zábrana, se musí zřídit na okraji pochozí plochy, kde hrozí riziko pádu osob do hloubky, aby svými parametry ochránily osoby před pádem;