Kácení dřevin v ochranném pásmu dráhy často naráží na střet dvou zákonů, a to Zákona o ochraně přírody, který mnohdy dostává přednost před druhým zákonem – Zákonem o drahách. Zákon tak chrání přírodu na úkor bezpečnosti lidí, alespoň v minulosti to tak často bylo. „Teď, ve čtyřech případech, kdy nám ministerstvo dopravy potvrdilo naše rozhodnutí (v rámci vykonaných státních dozorů byly na Drážním úřadu řešeny i možné zdroje ohrožení dráhy a drážní dopravy; v roce 2016 bylo nařízeno celkem 8x odstranění překážek vzrostlé zeleně, poznámka autora), už (ministerstvo dopravy) staví Zákon o drahách, respektive jeho paragraf deset, na nejvyšší možnou hodnotu,“ uvedl Martin Roedl (ředitel sekce stavební Drážního úřadu) s tím, že lidský život má samozřejmě větší cenu než strom, byť roste v chráněné krajinné oblasti. „Ale zastánci zákona o ochraně přírody svůj postoj zdůvodňovali tím, že někdo musel zanedbat údržbu, když tam ten strom nechal vyrůst, že se prostě nečinností dopustili (vlastníci těchto pozemků) protiprávního jednání.“

Spor o kácení náletových dřevin tak připomíná začarovaný kruh. Mluvčí Drážní úřadu Martin Novák připomíná, že ačkoliv Drážní úřad nařídí kácení náletových dřevin, obce nebo Lesy se většinou odvolají. „Oni říkají, že se chovají jako řádný hospodář a z toho důvodu těžit nemohou, protože by to bylo znevážení jejich činnosti.“

A v tom je právě rozpor dvou právních norem – Zákona o ochraně přírody a Zákona o drahách. „Ale každopádně by ochranné pásmo dráhy mělo být čisté,“ konstatuje závěrem ředitel Drážního úřadu Jiří Kolář. „Když například jedete vlakem v Německu, v Japonsku, nebo i v Americe, tak všude to mají čisté. Nevím, jestli tam mají jiné zákony, ale ochranná pásma kolem tratí jsou tam – na rozdíl od České republiky – skutečně čistá.“

Michael Mareš