Podle Jiráskových Starých pověstí českých stával za onoho času na levém pražském vltavském břehu hrad, na který přicházely ze všech koutů země ženy a dívky, aby odsud vedly svůj odboj proti mužům. Na vrchu Děvína (310 m) stával kdysi skutečně středověký hrad, ale až od 1. poloviny 14. stol. V roce 1437 jej údajně nechal zbořit císař Zikmund Lucemburský (1368 – 1437). Zbytky tohoto hradu se v těchto místech zachovaly až do 19. století.

Dnes již zde není po hradu ani památky. Nicméně toto místo (jedna ze zelených oáz naší metropole) nabízí úchvatné výhledy na Prahu, které nezná ani mnohý z Pražanů. Počínaje sídlištní hradbou v Bohnicích na severu, přes poněkud nezvyklý pohled na historické centrum města, až po jeho jižní část s modřanským sídlištěm. Doslova jako na dlani tu máme před sebou celou naši stověžatou matičku.
Na severním okraji Děvína stojí za zmínku vyrovnávací vodárenská věž z roku 1977, která se tyčí do výšky 50 metrů. Jedná se o tři paralelní ocelové válce o průměru 3,5 metru. Autorem stavby je známý architekt Karel Hubáček, proslavený vysílačem na Ještědu. Ač se jedná o ryze technickou stavbu, má dle odborníků vysokou architektonickou hodnotu. Věž je ale bohužel nepřístupná.
K výpravě za výhledy na Prahu je nejlépe využít vláčku, jezdícího po kolejích „Pražského Semmeringu“ (trať SŽDC č. 122) ze zastávky Praha-Smíchov, Na Knížecí. Výlet je tak možno „obohatit“ zážitkem z jízdy po hlubočepských viaduktech. Vystoupit je třeba na zastávce Praha-Žvahov. Na vrchol Děvína nás odtud dovede vyšlapaná cestička (cca 0,5 km). Po pokochání se výhledy na naší metropoli, je výlet možno spojit s procházkou přírodní rezervací Prokopské údolí a na Smíchov se vrátit vlakem třeba ze zastávky Praha-Holyně, nebo z Hlubočep (SŽDC č. 173). Tak pěkné zážitky, vážení.
A. K. Kýzl