Kdo chce utéci před shonem a chvatem, který bohužel často narušuje předvánoční atmosféru, může navštívit pozoruhodný betlém Jaroslava Beneše v Lošticích – městečku, vzdálenému asi dvacet kilometrů od Olomouce. Čeká ho zde více než tři sta dřevěných figurek, které Jaroslav Beneš vyřezal od roku 1994, kdy tento betlém začal vznikat. A nejsou to figurky ledajaké – malého Ježíška v jesličkách, provázejí věrné dřevěné napodobeniny více či méně známých rodáků z celé Moravy, včetně samotných obyvatel města Loštice. Figurky jsou vysoké asi deset centimetrů a každá z nich má navíc svůj „rodný list“ v němž je zachyceno jejich curriculum vitae (běh života).

V letošním roce byl loštický betlém obohacen o dvě figurky – první představuje Jana Amose Komenského, učitele národů a rodáka z Uherského Brodu, druhá pak nejvyššího obyvatele Loštic – 208 cm vysokého rodáka z Loštic, vyučeného soustružníka Ivo Furmánka i s jeho psem Rudolfem, kterého Ivo Furmánek zachránil opuštěného na ulici. Dřevěná postavička Ivo Furmánka vnáší do betlému i vzdálenou atmosféru železnice – jeho dědeček pracoval celý život jako strojvedoucí na parních lokomotivách.
Celý betlém je možno si prohlédnout až do 6. ledna přímo v domě řezbáře Jaroslava Beneše na okraji Loštic v době od 14 do 18 hodin a to každý den, včetně svátků, sobot a nedělí po celý měsíc prosinec. Výstava je doplněna díly místních výtvarníků a hudebním doprovodem kapely A. M. Úlet Moravičany. V betlému můžete spatřit mimo jiné například moravského obra Drásala, básníka Jiřího Wolkera, cestovatele Jana Eskymo Welzla, či malíře Alfonse Muchu nebo siláka Gustava Frištenského. Místnost, kde je betlém umístěn, bývá v tuto dobu plná návštěvníků a Jaroslav Beneš svým vyprávěním dodává tomuto setkání zvláštní pohodu. Vypráví nejen o vyřezaných figurkách, ale také o svém životě, o tom, že lidé se mají mít rádi a vycházet si vstříc, a také o tom, jak velké neštěstí je válka. „Každé zlo plodí další zlo,“ říká.
Kromě betléma je v domě Jaroslava Beneše možné si prohlédnout i další jeho díla, s nezměrnou trpělivostí vyřezaná z lipového dřeva. „Řezbářství mi byl snad dáno již do kolébky. Již od malička jsem měl ke dřevu velkou lásku a již jako malý chlapec jsem dostal od táty první dláto – bylo rakouské, z kvalitní oceli a táta mi ho koupil navzdory vysoké ceně. Od té doby se řezbářství věnuji každý den.“
Do Loštic je možno dostat se i vlakem, i když železnice se tomuto městečku vyhnula. Vystoupíte-li z vlaku v Moravičanech, před nádražím čeká autobus, který vás do dva kilometry vzdálených Loštic doveze. Návštěva betléma Jaroslava Beneše opravdu stojí za to.
Miroslav Čáslavský