Trať Komárno (maďarsky Komárom) – Kolárovo (Gúta, 10 558 obyvatel) na Žitném ostrově poslalo do železniční stagnace, stejně tak jako plno dalších tratí ŽSR, v noci z 2. /3. února 2003 ministerstvo dopravy pod vedení ministra Prokopoviče. Trať sice nebyla zrušena a v GVD ŽSR je dosud zveřejněna s nulovým grafikonem, ale je nesjízdná a zarostlá 15tiletým náletem. Do 22. prosince 2006 byl na trati ještě veden jeden pár manipulačních vlaků. Již předtím se na trati ztrácely kolejnice, takže jízda vlaku se stala nebezpečnou.

Třeba v roce 2005 bylo na trati ukradeno 800 (!) metrů kolejnic, takže Mn vlak se divil, po čemže pojede. Koleje byly sice navráceny, ale patrně to bylo pro ŽSR memento, že je čas na trať postavit červený terč. Trať měla navíc smůlu, že před rokem 1989 zde železniční vojsko neprovedlo celkovou obnovu a tak na trati zůstaly dřevěné pražce v celém úseku a v podudržovaném úseku byl nápravový tlak snížen na 16 tun/náprava.
Je paradoxem, že v Kolárově (město s přímo u prostoru dopravny a nákladiště byly v roce 1990 postaveny největší obilné mlýny na Slovensku a hned vedle mlýnů je velká firma na výrobu rajčatových protlaků, hořčice a šťáv, ve šturcu je ještě ZZN. V roce 2014 byl podán dotaz na ŽSR, že mlýny mají zájem přepravovat po železnici velké objemy přeprav, avšak ŽSR odpověděla, že to nezaručuje, že skutečně budou po dráze přepravovat a opravu za 20 milionů euro (což jsou prakticky v rámci dotací pro EU drobné) zamítla.
Kolárovo je přitom velké město s přírodními i kulturními památky – vodní mlýn na rameni Malého Dunaje či soutok Malého Dunaje s Váhem. Oblast je oblíbená mezi rybáři i cykloturisty. Dlužno podotknout, že trať do Kolárova byla přivedena až za počínající vřavy 1. světové války a to 8. listopadu 1914 (8. listopad je znám i Bitvou na Bílé hoře, což jakoby předznamenalo osud tratě).
Další tratí v této oblasti se zastavenou dopravou je trať Šala – Neded, která byla postavena 17. října 1909. Tato trať je v GVD 2022 uváděna ŽSR jako sjízdná a je tam vedeno několik čar nákladních a služebních vlaků, Když jsem navštívil koncovou dopravnu Neded nestačil jsem se divit, kolejiště zcela zarostlé, bývalá výpravní budova v ruině a čerpací stanice pro motory v stavu žalosti. Jestli vlaky jezdí aspoň do části tratě, kde jsou ještě dvě nákladiště, jsem z časových důvodů již nezjistil.
Martin Kubík