Na druhého června připadlo slavnostní rozloučení se zaměstnanci, bez kterých by žádná lokomotiva nemohla brázdit českou krajinou – a to se strojvedoucími, kteří již na dráze pracovali, tak dlouho, že jejich poslední jízda je přivezla až do penze. Toto, pro strojvedoucí čestné rozloučení na točně v depu Vršovicích, uspořádalo ve spolupráci s vedením OCÚ a OŘOD Střed, Odborové sdružení železničářů DKV Praha a Federace strojvůdců ZO Praha.

Vzhledem k tomu, že se minulé dva roky „Poslední točení strojvůdců“ nemohlo uskutečnit, účast byla velmi hojná a na lokomotivě dieselové trakce T478 a na elektrické lokomotivě 150 224-4 se nechalo naposledy otočit zhruba dvacet strojvůdců. Akci zahájil Antonín Sehnal, předseda ZO Federace strojvůdců Praha a Miloslav Mojžíš předseda OSŽ DKV Praha, kteří spolu s náměstkem ředitele OŘOD střed, Janem Blažkem, zástupcem prezídia Federace strojvůdců Jiřím Šafaříkem a Janem Bittnerem, členem vedení Střediska údržby Vršovice, OCÚ střed, poděkovali všem účastníkům za jejich celoživotní práci u Českých drah, popřáli jim co nejdelší a nejspokojenější pobyt v důchodu a předali jim pamětní list a drobné věcné dárky. Poté už každý jeden strojvedoucí vylezl do kabiny mašiny, která mu byla tak dobře známá, neboť s ní na kolejích strávil tisíce a tisíce kilometrů a tím i nespočet hodin. Já si jedno točení vyzkoušela se strojvedoucím Jaroslavem Jirákem, který mi prozradil, že tuto práci vykonával 43 let, většinu času právě na lokomotivě 150 224-4. Jaroslav jako všichni strojvedoucí, kteří do „stanice důchod“ dorazili, považuje za velkou čest i zážitek, že se může v tento den rozloučit oficiálně se svou kariérou strojvůdce, neboť na penzi je již třetím rokem a náramně si to užívá, převážně prý odpočinkem a nicneděláním.          

Text a foto: Daniela Houdková