Odpolední osobní vlak 6917 z Ústí nad Labem do Prahy Masarykova nádraží je slušně zaplněn. Venku je horko, hodně přes dvacet stupňů Celsia, sluníčko se do vlaku opírá vší silou a klimatizace „nestíhá“, zejména cestující na straně u oken, do nichž svítí slunce, lapají pod rouškami po dechu. Není si ani kam přesednout, druhá strana je plně obsazena, někde sedí na „čtyřce“ čtyři, některé čtyřky jsou obsazeny po třech lidech, někdo i stojí.

Vlakem pečlivě prochází průvodčí a ty, kteří roušku nemají nebo ji mají „na půl žerdi“, napomíná: „Roušku, prosím!“ A všichni ji respektují, byť i na průvodčí je vidět, jak ráda by si roušku sundala. „Prý takhle budeme jezdit až do 13. června. Musíme to vydržet, ale je to úmor,“ prohodí při kontrole jízdenky.

Cestující nastupují a vystupují, nandávají a sundávají roušky, jen průvodčí ji musí mít pořád na sobě. Mají průvodčí nějak náročnou službu kompenzovanou? „Povinnost nosit roušku ve vlaku a ve společných prostorách, kde není možné dodržet předepsaný rozestup, nemají průvodčí, ani jiní zaměstnanci ZAP nijak kompenzovánu. České dráhy jako zaměstnavatel nemohou nařízení Ministerstva zdravotnictví svévolně zmírňovat nebo porušovat,“ konstatuje Gabriela Novotná, regionální tisková mluvčí Českých drah s tím, že nošení roušky není jistě příjemné, ale jeho primárním smyslem je jak ochrana zdraví samotných zaměstnanců, tak i cestujících. „Pro nadcházející letní období jsme zaměstnancům zajistili nové roušky s upraveným materiálovým složením, ve kterých by měli vyšší teploty lépe zvládat. V rámci rozvolnění preventivních opatření již například používání ochranných rukavic a ochranných brýlí pouze doporučujeme, vždy záleží na konkrétních podmínkách práce a posouzení dané situace samotným zaměstnancem,“ dodává.

Michael Mareš