K zemi mířící nepoužívané drážní budovy netrápí jen milovníky železnice, ale i mnohé občany, kteří jsou na nádraží náležející k jejich obci jaksepatří pyšní. Z mnoha míst se proto ozývají hlasy, vyzývající Správu železnic, aby zastavila bourání nepoužívaných budov v jejím vlastnictví. Co pro záchranu nádraží a dalších drážních objektů mohou udělat obce a jejich starostové? Jaké mají možnosti a na co vše se musí připravit? Na tyto a další otázky odpovídá starosta slezské obce Úvalno Radek Šimek, kterému se s podporou občanů podařilo zachránit historickou budovu zastávky v jejich obci.

Jako starosta obce Úvalno jste se zasloužil o zachování mnoha památek ve vaší obci. Patří mezi ně i budova původního nádraží na trati Krnov – Opava, které do roku 2005 sloužilo jako závorářské stanoviště a výdejna jízdenek. Co bylo hlavním motivem záchrany tohoto nádraží?
Domnívám se, a se mnou také zastupitelstvo obce, jakož i většina zdejších občanů, že historické stavby na katastru obce by měly zůstat zachovány i pro další generace. Patří mezi ně i drážní stavby, které dnes v mnoha případech chátrají nebo jsou určeny k demolici. Také budova nádraží v naší obci měla být stržena, podařilo se ji ale zachránit a to i díky vstřícnému stanovisku oblastního ředitelství Správy železnic v Ostravě.

Jak celé jednání obce se Správou železnic ( v té době ještě SŽDC) probíhalo?
Budova byla v dosti špatném stavu, oslovil jsem proto ředitele ostravského ředitelství a projevil jsem jménem obce zájem o převod nebo koupi budovy do majetku obce. Reakce byla poměrně vstřícná, hodně času ale zabraly administrativní úkony, které byly s celou věcí spojené. To nás však neodradilo a tak se po několika letech jednání podařilo budovu nádraží i s přilehlými pozemky odkoupit. Poté jsme mohli zahájit opravy, které skončily v roce 2020. V současné době připravujeme slavnostní otevření celého objektu, který bude sloužit široké veřejnosti jako informační centrum s dalšími službami.

Kde jste sehnali potřebné finanční prostředky na opravu tohoto objektu?
Část peněz jsme věnovali z odměny, kterou jsme obdrželi v roce 2018 za titul Vesnice roku, zbytek pak z obecního rozpočtu. Hned od začátku nám bylo jasné, že to nebude zrovna levná záležitost, ale myšlenka, že nesmíme dopustit, aby dílo našich předků bylo znehodnoceno, nakonec zvítězila. Rozhodně se dají najít možnosti k získání potřebných finančních prostředků, například z fondů na opravu památek. Je s tím sice dost práce, ale vyplatí se to.

Co byste poradil starostům obcí, kteří mají ve svém katastru rovněž některé opuštěné nádražní budovy?
Poradil bych jim, aby to rozhodně nevzdávali, zajímali se o tyto záležitosti, jednali a vytrvali. Podle mého názoru je to jejich povinnost. Na druhé straně je mi jasné, že některé starosty může odradit zdlouhavost jednání a nezbytná byrokracie. Doufám a věřím však, že zákony, které v současné době pro tyto záležitosti platí, budou upraveny tak, aby opuštěné a likvidací ohrožené budovy měli možnost zakoupit, či získat do pronájmu i různé spolky, sdružení, či přímo jednotliví občané. Věřím, že takto by se podařilo zachránit velké množství budov, které se v případě zbourání již nedají nahradit. A to by byla velká škoda pro další generace. Obce by proto měly aktivně usilovat o zachování historických objektů v jejich obcích, ke kterým určitě patří také nádražní budovy.

Děkuji za odpovědi.
Miroslav Čáslavský