Na sváteční den upálení Mistra Jana Husa jsem se vypravil na projížďku po Doupovské dráze, kterou stejně jako Švestkovou provozuje na objednávku Ústeckého kraje „Šatavova“ společnost Railway Capital. Zvolil jsem cestu přes Rakovník a nestačil jsem se divit, jak jsou rozvázány přípoje mezi vlaky tratěmi Beroun – Rakovník a Rakovník – Bečov nad Teplou.

Kdo chce pokračovat na turisticky oblíbenou trať na Bečov, musí donekonečna procházet sice pěkné město Rakovník, ale když jedete na stranu Bečova po několikáté, máte Rakovníka již plné zuby. Krajští úředníci vlakem patrně nikdy nejezdí (pardon, někdy s ním jezdí, když ho chtějí zrušit pro údajnou nerentabilitu, kterou sami zavinili…), takže je cestující nezajímá. Přijedete do Blatna u Jesenice, zde vám pro změnu ujede přípoj směr Podbořany – Žatec o pouhých osm minut, tak musíte na autobus, ten však odjíždí tři minuty po příjezdu vlaku, většinou prázdný, protože se na to nedá spolehnout! Žádné spojení mezi vlakem a „busdopravcem“ není. Proč také, ať jim to ujede, nenapravitelným dobrodruhům, co nejezdí auty, že? Tato situace v Blatnu a Rakovníku trvá již několikátý GVD a nic se dle návrhu nezmění ani v dalším!
No nic, tentokrát přípoj neujel a přijíždím autobusem do Podbořan k žst. včas. Za devět minut totiž odjíždí „Doupovanda.“ Na nádraží Podbořany není již žádný personál, trať je již od roku 2006 dálkově řízena z Blatna, jsem příjemně překvapen fungujícím občerstvením v bývalé služební místnosti, v prodeji je výborná italská zmrzlina. A již jedu sólo 810 ve směru Kaštice. Kaštice? Ano, dříve živé nádraží s křižováním a přípoji úvratí na Vilémov a Kadaň, je pusté a prázdné, již zde zastavuje jen Doupovanda. Jak Ústecký kraj dokázal v tomto regionu odrovnat železnici, se snad nepodařilo v žádném jiném kraji. První zastávka je Krásný Dvůr – jsem zhrozen- výstavní patrová nádražní budova je srovnána se zemí a místo ní stojí zastávka typu bunkr – vskutku pěkné lákadlo na místní pohádkový zámek. Pokračuji na odbočnou dopravnu D3 Vilémov u Kadaně, do roku 2005 zde byl i výpravčí-dirigent, malá výtopna, nákladiště. Nyní je budova obydlena, ale perón nepřístupný, manipulační kolej zarostlá. Strojvedoucí mi říká: „Já jsem tady jezdil až do konce pravidelného provozu, jezdilo tady plno školních dětí, např. do Vilémova města, sjížděly se sem i tři motory ze všech směrů, jezdil manipulační vlak pro dřevo do Kadaňského Rohozce, vojenské vlaky, že nebylo kam odstavovat, obsluhovala se vlečka na Kadani předměstí, tam se teď odstavujeme my.“ Odpoledne po prohlídce krásné historické Kadaně, projedu ještě vlakem do Radonic a pak pěšky kolem vojenského prostoru do Valče.

Martin Kubík