Ani dnes, už téměř týden od nehody pendolina na železničním přejezdu u Studénky, neubývá článků, úvah a názorů na tuto událost na stránkách celostátních, krajských i okresních novin.

Už 23. července, den po této tragické události, je na téměř pěti stech stránkách denního monitoringu tisku (Cedr) nejméně devadesát procent zpráv věnováno této nehodě. I v pondělí 27. 7. 2015, o necelý týden později, je na třech stovkách stránek monitoringu hlavním tématem tato nehoda. A u některých textů zůstává rozum stát.
Nedovedu si představit, jak stát bude vymáhat na viníkovi nehody částku 160 milionů korun. Ale jsou zde i rady, jak dalším neštěstím předejít. Třeba z pera pana Štvána, který radí, že je třeba vrátit na přejezdy závoráře. Některé články mají i docela morbidní nádech, když v titulku uvádí „Prohlédněte si zdemolované pendolino zevnitř.“ Velmi tvrdě se k nehodě vyjádřil proděkan dopravní fakulty pro rozvoj a výstavbu ČVUT Petr Moos, když uvedl, že cituji: „stát je nepřímým viníkem této tragédie…“ A dodává na adresu politiků, že svým nekompetentním rozhodováním hazardují s lidskými životy! Poukazuje na skutečnost, že při modernizaci koridorových železničních tratí nebyly odstraněny velmi nebezpečné železniční přejezdy. Dvě věci se ale při tom množství článků a úvah zapomínají zdůraznit. Ve světle každodenních nehod a masakrů na silnicích je železniční doprava stále tou nejbezpečnější. A také, že jsme dovolili pustit na naše silnice obrovské množství kamionů, namísto přepravy nákladů po kolejích. A také je třeba si připustit, že žádná, sebelepší technika, nezmůže nic proti nekázni řidičů motorových vozidel a také lidské hlouposti!

Miroslav Gloss