Trať Březnice – Rožmitál pod Třemšínem byla zprovozněna 11. června 1899 v čase největšího rozmachu místních drah podle říšského zákona z roku 1882. Byla stavěna současně s tratí Strakonice – Blatná – Březnice, kde podle knihy Mojmíra Krejčiříka (Po stopách našich železnic, NADAS 1990), stavební firma Životský zaměstnávala asi tisíc lidí, ani tato stavba se neobešla od stávek, cituji: „Jako první zahájilo stávku 200 dělníků (v březnu 1898), požadovali 11 hodinovou pracovní dobu a denní mzdu 1,20 zlatých.“

Stávka skončila kompromisem s 12 hodinovou pracovní dobou. Stávky byly tehdy živelné, neboť dělníci nebyli organizováni v odborech. Proto také mnohdy nedosáhli svého. Proto buďme rádi, že na železnici jsou dosud funkční odbory a uzavírají kolektivní smlouvy v prospěch zaměstnanců. Za Rakouska-Uherska pracovali na výstavbě železnic všechny národy podunajské monarchie, hlavně Italové. Jak známo, do roku 1918 byla část severní Itálie součást Rakouska-Uherska. Na stavbách železnic docházelo i k rvačkám a dokonce k vraždám. Na stavbě jedné trati na Liberecku došlo k vraždě štamgastů v hostinci a do pár dnů dopadlo vrahy četnictvo v jejich rodné vsi v Chorvatsku. I tak funkční bylo tehdy c. k. četnictvo. Vraťme se k trati Březnice – Rožmitál. Na trati se uskutečňoval až do zrušení smíšených vlaků v polovině 90. let 20. století provoz motor – nákladní vůz podle normativu hmotnosti, takže byly vozy pravidelně přistavovány. Do změny GVD 2019/20 je na trati uskutečňován provoz dle D3, od nového GVD má být změněn na D1 s jedním vlakem na trati tam a zpět. Tím dojde k omezení kapacity tratě, ač je kratičká, ale kdyby obrovská pila v Rožmitále teoreticky obnovila provoz na vlečce a přepravovala výhradně po železnici, možná by to problém již byl. Nakládka dřeva v Rožmitále se sice uskutečňuje dosud, ale v malé míře na VNVK. Stejně tak ZZN prakticky nevozí po železnici dle neojetosti kolejnic nic. Výpravní budova v Rožmitále prošla v roce 2019 generální opravou a je také obydlena. Jinak značení cesty z města k nádraží a naopak pro návštěvníky Rožmitálu vlakem je tristní, snadno se dá zabloudit. Matoucí je i název ulice Nádražní, která k nádraží vůbec nevede! S tím jsem se ještě nikde nesetkal. Stejně tak je jízdní řád vlaků ve všední dny v dopoledních hodinách naprosto šílený- mezi 6:41 – 12:31 nejede do Rožmitálu ani kolo, takže návštěvník města musí použít z Březnice autobus, zpět jede zase vlak brzy nebo pozdě. Prostě vše je uděláno tak, aby se cestující od vlaku odradili. Kdo navštíví Březnici, může zajít do zámku (pokud není stav pandemie nebo zimní období), park je otevřen celoročně. Zámek vlastnil do roku 1945 hraběcí rod Pálfy z Erdödu, svobodný pán z Újezda. O majetek přišli nepochopitelně. Ještě v roce 1938 se přihlásili k podpoře Československa a i v roce 1939 při jeho rozpadu podepsali Manifest české šlechty, pak v roce 1941 přijali říšské občanství a tím si podřezali větev jak v roce 1945, tak v roce 1989, jejich majetek byl tímto nevratitelný. Přitom rodina Pálfy byla od konce 19. století národní a úřadovalo se výhradně v češtině. Rodu Pálfy patřil do roku 1945 i pivovar Herold, jejich znak je na pivovaru dosud. Pivo Herold se dá zakoupit na vrátnici pivovaru. Točené je k dostání i v přednádražím hostinci Karlův Týn, který byl po několikaleté pauze krásně obnoven.Shrnutí: (tč. ke dni 17. 10. 2020)Trať D3 Březnice – Rožmitál pod Třemšínem se skládá z jednoho prostorového oddílu km 0,306 (Rožmitál) – km 6,695 u návěstidla RL (do Březnice, kde se napojuje na celostátní dráhu Zdice-Protivín).

Martin Kubík