Málokdo si dnes vzpomene, že do 12. prosince 1975 vedla trať Kralupy nad Vltavou – Velvary v počátečním úseku přímo městem Kralupy přes zastávky Kralupy-gymnázium (do zrušení tratě Kralupy-město, km 0700) a Kralupy-zastávka (km 1,800) do stávající stanice a sídla dirigujícího dispečera pro trať na Velvary, jíž je stanice Kralupy nad Vltavou-předměstí (původně Mikovice). Trať otevřela slavná Společnost státní dráhy (StEG) 18. října 1882, až jako odbočku otevřela trať do Zvoleněvse v roce 1884.

Prvopočátkem zrušení tratě přes město bylo vybombardování Kralup americkým náletem v 11 hodin 45 minut před koncem války 22. března 1945 (75 let). Tento zbytečný nálet poškodil v městě 995 domů, 117 zcela zničil a v žst. Kralupy zabil 45 vesměs železničářů v špatném úkrytu, dále bylo zabito asi 100 německých vojáků a 145 českých lidí. Proto bylo rozhodnuto o nové výstavbě sídliště kolem původní tratě a trať začala překážet. Nakonec byla přeložena do druhé stopy vedle buštěhradské tratě do Kladna a novým mostem přes Zákolanský potok se napojila do nově rekonstruovaného kolejiště žst. Kralupy nad Vltavou předměstí, část původní tratě k bývalému přejezdu zákolanské císařské silnice u Knovízského potoka je dosud využívána jako sklad a vlečka firmy Skanska.
Výlet zahájíme v žst. Kralupy nad Vltavou předměstí a prohlédneme si původní ves Mikovice, kde na křižovatce Na Velvarské silnici a ulici 28. října můžeme obdivovat Mariánský morový sloup z roku 1715, který nechala po morové ráně postavit Anna Marie velkovévodkyně Toskánská (1672-1741), majitelka statků v této oblasti. Dnes je zapomenutý mor korelující s virem covid! Od sloupu se vrátíme k trati a přejdeme přejezd na zhlaví stanice Kralupy-předměstí a to již uzříme poslední metry zachované původní tratě. Dále vede po bývalém tělese stezka pro pěší a cyklisty, která dále přechází do uliční promenády přes zachovalý most. A to již přicházíme k památníku tratě, kde na místě bývalé zastávky Kralupy-gymnázium je lavička ve stylu šlapací drezíny. Po původní trati centrem města jezdily do roku 1975 všechny osobní vlaky, rychlíky i silná nákladní doprava pro trať (Praha) – Kralupy – Louny – Most a na Velvary.
Jsme-li již v Kralupech, musíme vystoupat na vrch Hostibejk, odkud je od altánu a protiletecké pozorovatelny nádherný pohled na město a žst. Kralupy na Vltavou či továrnu Kaučuk. Vrch Hostibejk je přírodní památka s naučnou stezkou. „Jedná se o výrazný geomorfologický útvar v podobě tabulové hory, která se rozkládá mezi Kralupy n. Vlt. a Nelahozevsí. Na jeho geologické stavbě se podílejí sedimentární horniny svrchního karbonu a svrchní křídy…“ (pramen: Střední Čechy, Chráněná území ČR XIII. 2005). Na vrcholu Hostibejku se 7. května 1945 odehrála tragédie – skupina šesti mužů prý z legrace vystřelila pistolkou na kolonu těžce vycvičených německých frontových vojáků, prý skupiny SS, velitel jednotky poslal na vrchol Hostibejku motorizovanou jednotku, která české povstalce postřílela, asi v domnění že jedná o partyzány, v nezabezpečeném bunkru protiletecké obrany. Přežil jediný hoch, který skupinu opustil dřív, že musí jít domů k mámě na oběd, což mu zachránilo život. I takové tragédie se staly den před koncem války.
Z Hostibejku se vydáme dolů k řece Vltavě a dojdeme kolem řeky po značce až k nádraží na vlak. V žst. Kralupy nad Vltavou můžeme již jen zavzpomínat nad slávou kralupského depa, z něhož zbylo jen torzo, jediná krajní výtopna slouží dosud pro odstavování motorů řady 809. Ostatní budovy, ač na nich byla před časem vyměněna okna, nezadržitelně chátrají. V objektu se nachází mimo původní výtopnu rekonstruovaná budova, kam byla přesunuta z Žižkova Ústřední technická knihovna ČD, která slouží i jako archiv pro železniční badatele.
V obrazové příloze najdete mimo jiné fotografie z poslední doby provozu parních lokomotiv řady 556.0, které ještě v roce 1980 nebyly pouze nepojízdné vytápěcí kotle.

Martin Kubík