K profesím, které mají zcela zásadní vliv na organizování a řízení železniční dopravy patří takové profese, jako jsou dispečeři a výpravčí vlaků.

Jsou to profese, které organizují a řídí vlakovou dopravu a posun, mají obrovskou odpovědnost za bezpečnost železničního provozu a lidské životy. Jejich práce probíhá většinou ve zvýšené psychické zátěži, kdy velikost psychické zátěže je úměrná složitosti poměrů, frekvenci železničního provozu a počtu mimořádností (výluky, poruchy zabezpečovacího zařízení, nehody). Jedná se víceméně o práci v nepřetržitém pracovním režimu a ve vnuceném pracovním tempu, což znamená, že si zaměstnanec nemůže sám volit tempo své práce a musí se podřizovat určitému úkolu (např. grafikonu vlakové dopravy, apod.).

V případě existence rizikového faktoru, který je charakterizován zvýšenou psychickou zátěží, by činnost těchto zaměstnanců měla být přerušována bezpečnostními přestávkami v trvání 5 až 10 minut po každých 2 hodinách od započetí výkonu práce nebo musí být zaměstnavatelem zajištěno střídání činností nebo těchto zaměstnanců. Dalším rizikovým faktorem, který se v dnešní době často vyskytuje na tzv. moderních počítačových pracovištích u těchto profesí (výpravčí a dispečer pracuje na JOP), je existence zrakové zátěže.

Prací se zrakovou zátěží se rozumí trvalá práce, která je spojená se sledováním monitorů nebo zobrazovacích jednotek, práce spojená s náročností na rozlišení detailů. I na těchto pracovištích by měla být práce přerušována bezpečnostními přestávkami z důvodu omezení negativních vlivů na zdraví na zaměstnance v trvání 5 až 10 minut po každých 2 hodinách od započetí výkonu práce nebo musí být zajištěno střídání činností nebo zaměstnanců.

V neposlední řadě platí, že zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku v práci na jídlo a oddech (hygienickou přestávku)v trvání minimálně 30 minut. Pokud však jde o práce, které nelze přerušit, musí být zaměstnanci zajištěna tzv. přiměřená doba na jídlo a oddech a tato doba se započítává do pracovní doby. Prakticky se jedná o to, že zaměstnanec při práci po přiměřenou dobu bude jíst a odpočívat. Z hygienických důvodů se však nelze stravovat přímo na takovém pracovišti „při práci”, proto i zde je nutno tuto přiměřenou dobu ze strany zaměstnavatele zajistit a stravování a oddech zaměstnanci umožnit.