Beznaděj, zklamání, tragédie, tak zaměstnanci hodnotí právě probíhající kolektivní vyjednávání u Českých drah a jeho dosud známé dílčí výsledky. Silně roztrpčen je například i Jan Růžička, vlakvedoucí z Benešova, který se obrátil na redakci. Nelíbí se mu například dělené směny: „Ty byly vždycky, ale ne v takovém rozsahu jako nyní! Teď to udělali takovým stylem, že máš třicet hodin měsíčně, které se ti nezapočítají do normy, takže je musíš nadělávat,“ říká naštvaně: „Takže my neděláme normu 170 hodin měsíčně, ale 200 hodin.“

Ranní obrat, pak tři hodiny přerušení, odpoledne dva páry vlaků, tak v praxi vypadá směna vlakvedoucího na trase Praha – Benešov u Prahy. Důvod je prostý: pro lidi není přes poledne práce: „Ale vůči zaměstnancům je to nefér! Tady jde o princip, zvlášť teď, kdy nás chtějí v nové PKS o všechno obrat, například o příplatky za soboty: proč bych měl chodit do práce v sobotu a v neděli, když mi to nezaplatí?“ říká dále a dodává: „To je, jako kdyby lidé v kanceláři museli každý den na hodinu odejít a pak dvě soboty v měsíci museli jít do práce, protože by neměli normu.“ A štve jej i systém testování na covid: „Testovat bych se měl, když jdu do práce a ne na své volno.“

Jan Růžička cestou Obzoru vyzývá své kolegy: „Pojďme se všichni spojit, všechny vlakové čety, a dělejme jenom měsíční normu a víc ani ťuk, ať si seženou lidi, protože to je už skutečně neúnosné.“

Michael Mareš